• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Jak poznáte, že jste penetraci provedli správně Po zaschnutí by měl povrch být matný, rovnoměrně savý a bez lesklých míst. Pokud se na některých místech leskne, znamená to, že jste nanesli příliš mnoho penetrace a ta nevytvořila rovnoměrnou vrstvu. V takovém případě přebruste postižená místa jemným brusným papírem a přenatřete tenčí vrstvou. Pokud naopak povrch stále nasává jako houba, je třeba přidat další vrstvu. Správně napenetrovaný sádrokarton by měl barvu přijímat rovnoměrně, bez výrazných rozdílů v sání.

Druhý klíčový bod se týká nosného roštu. Profily musí být z pozinkovaného plechu o minimální tloušťce, kterou určuje výrobce systému. V žádném případě nepoužívejte dřevěné latě, pokud to není výslovně povoleno v požárním posouzení. Vzdálenost profilů, jejich kotvení a spojování mají pevně dané hodnoty. Při montáži dbejte na to, aby profily byly v místě spojů utěsněny a aby nevznikaly mezery, kterými by mohl procházet kouř a plameny. Těsnění spojů se provádí speciálními páskami nebo tmely, které jsou součástí systému.

Třetím častým problémem je opomenutí instalačních otvorů. Pokud do požární konstrukce umístíte zásuvku, vypínač nebo kabelovou lištu, musíte tento otvor řešit požárně – obvykle pomocí instalačních krabic s požární odolností a vhodnou těsnicí hmotou. Nikdy nenechávejte otvor bez úpravy a nezaslepujte ho jen obyčejnou maltou. Stejně tak prostupy pro potrubí nebo vzduchotechniku musí být opatřeny požárními manžetami nebo jiným schváleným prvkem. Vždy se řiďte pokyny výrobce systému a projektovou dokumentací.

Než začnete s montáží, připravte si podklad. Stěny musí být suché, rovné a zbavené prachu. Pokud instalujete desky na dřevěný rošt, použijte impregnované latě, které také odolávají vlhkosti. Vždy počítejte s dilatační spárou u podlahy – sádrokarton nesmí přijít do přímého kontaktu s vodou z podlahy, jinak nasákne a časem se zničí. Mezi deskami nechte spáry o šířce 3 až 5 mm, které vyplníte tmelem. Pro řezání použijte ostrý nůž a pravítko – desku nařízněte z lícové strany a poté ji zlomte, hranu srovnejte hoblíkem.

Typickou chybou je nanesení příliš silné vrstvy. Sádrokarton není papír, který nasákne vše, ale přebytečná penetrace vytvoří lesklý film, na kterém barva nedrží. Pokud se tak stane, povrch přebruste jemným brusným papírem a penetraci znovu naneste v tenčí vrstvě. Další chybou je penetrace až po nalepení pásky na spoje – pokud páska není zatmelená, penetrace pod ni nateče a vytvoří vzduchové kapsy. Vždy nejdříve zatmelte, přebruste a teprve poté penetrujte.

Penetrace sádrokartonu je krok, který mnozí při rekonstrukcích přeskočí, a pak se diví, proč jim barva na stěnách dělá fleky nebo se odlupuje. Správně napenetrovaný povrch sice neznamená automaticky dokonalý výsledek, ale výrazně snižuje riziko problémů. In case you adored this information as well as you would want to obtain guidance concerning více se dozvíte zde generously pay a visit to our own internet site. Naopak vynechání penetrace se dříve či později projeví, a to nejen na vzhledu, ale i na životnosti celé malby.

Jak poznáte, že je vrstva opravdu suchá Nejjednodušší zkouška je dotyk. Přiložte hřbet ruky na povrch – pokud je lepkavý, počkejte další hodinu. Pokud není, zkuste lehce přitlačit prstem na nenápadném místě. Otisk prstu znamená, že barva ještě není připravená. Další signál je barva samotná: suchá vrstva má jednotný lesk, zatímco mokrá místa tmavší odstín. Povrch by měl být na dotek hladký, bez mastného pocitu.

Samotnou penetraci nanášejte válečkem s krátkým vlasem, ideálně ve dvou tenkých vrstvách. První vrstva se vsákne rychle, druhá už vytvoří souvislý film. Mezi jednotlivými vrstvami dodržte čas uvedený na obalu – obvykle dvě až čtyři hodiny. Nezapomeňte také na hrany a rohy, kde se sádrokarton setkává s jiným materiálem. Právě tam penetrace zabrání tomu, aby si podklad „tahal" vodu z barvy stěn do obýváku a způsoboval tak nestejnoměrné zasychání.

Pro první hrubé vyrovnání použijte brusný papír zrnitosti 80 až 100. Odstraňujete jím přebytečný tmel a srovnáváte přechody mezi pásky a stěrkou. Držte brusku celou plochou, ne jen hranou, a pohybujte se krouživými pohyby bez velkého tlaku. Pokud narazíte na místo, kde tmel hodně přebývá, nevyvíjejte sílu – raději ho seřízněte ostrým nožem nebo nechte na finální broušení.

U syntetických a olejových barev počítejte s dobou 8–12 hodin mezi jednotlivými vrstvami, v chladnějším prostředí klidně 24 hodin. Ředidla v těchto barvách se odpařují pomaleji. Pokud druhou vrstvu nanesete na stále měkký podklad, spojí se obě vrstvy do jedné, která pak nerovnoměrně schne a vytváří nevzhledné mapy. Takový povrch je navíc měkký a náchylný k poškození.